Čert a Káča v Ugandě

29.10.2005 Eldoret – Jinja – Mbale

V šest stojíme už na ulici před hotelem a díky matatu jsme za dvě hodiny v Bonooma (300ksh/2os) a odtuď už je to jenom dvacet minut k městu Malaba na hranicích s Ugandou. Zbylé dva km dojdeme pěšky. Přejdeme na ugandskou stranu, ale tam nás úředníci zase pošlou zpět, že nemáme výstupní razítko. Projdeme se ještě teda dvakrát přes hranice a poté je mně uděleno vízum za třicet dolarů. Nezdržujeme se a odchytáváme první matatu do Jinji za 16000 ugandských šilinků. Na kruháku v Jinje, kde máme sraz ve dvanáct hodin se zbytkem skupiny „Uganda 2005“ jsme v 12:06. Nezbývá nám nic jiného, než čekat na ostatní a doufat, že se najdeme. Sedíme na kruháku, když tu najednou dorazí SMS od Míly, že jsou na autobusáku v Jinje. Ovšem „autobusák“ je zde širokým pojmem. V centru je všude. Navíc sms-ka je víc jak hodinu stará. Obešli jsme všechny nádraží a nic. Čirou náhodou na sebe narazíme v jedné ulici. Mají pronajatý  autobus na deset dní i s řidičem , 140 USD/den, a tak jedem zpátky do Mbale. Tam se u správy parku zaregistrujem, objednáme průvodce a někteří i nosiče 8000/den. Park podražil na 30 USD za 24 hodin. Noc strávíme v Budariki v Roses Lodges Last Chance, kam se nás všech 14-náct vešlo, 1450 m.n.m. Je to hezké místo, zvláště, když tam dobře vaří. Noc stojí 10 USD, paprika 200 a rajče 100 Ush na trhu.

30.10.2005 Mt. Elgon , výstup do tábora Muba cave camp

Autobusem se dostanem do nástupního místa v Bumasoli a odtuď pokračujem na Mt. Elgon.  Řidič Joseph na nás bude čekat za čtyři dny  u Sippi Falls. Jdeme na Sasa trail, který začíná největším stoupáním na začátku, přes 1600 výškových metrů, a pak je trochu mírnější. Stoupali jsme bahnitou cestou  mezi chýšemi a banánovníky. Vesničani si nás ani moc nevšímali. Žijí tu dva kmeny a mluví svými jazyky, tudíž se nůže stát, že za potokem už si nerozumí. O angličtině také prý moc nevědí. Když jsme prošli poslední vesničkou, narazili jsme na rain forest. Ráz cesty se příjemně změnil. Po deštném pralese přišly na řadu louky s vysokýmistromorostlinami Sinecie.  Nakonec to nebylo ani tak náročné. Byla jen večer pořádná kosa, došlo na čepice a i rukavice. Zalezli jsme si do dřevěné budky a bavili se společenskými hrami.

31.10.2005  Výstup na Wagagai 4321 m.n.m.

Ráno nám trávu posela jinovatka a my šli nalehko na Wagagai. Po první hodince začalo svítit sluníčko a my si užívali cestu, výhledy a pohledy , spousta slaměnek. Několika lidem nebylo nejlíp z výšky, mě to netrápilo, měl jsem spíš starosti se zubem. Začal jsem brát antibiotika. Výlet na cimrmanovský vrcholek jsme zvládli rychle a podvečer už jsme odpočívali u stanů a připravovali se na náročnou zítřejší tůru.

1.11.2005 Přesun do Tutum campu

2.11.2005 sestup k Sippi Falls - Jinja

Zbaštili jsme k snídani poslední zásoby, marmeláda s nadrobeným vánočkovým chlebem. Sestupovali jsme deštným lesem, zpočátku příjemnou cestou, později nepříjemným bahnem. Tu a tam byla vidět  opička. Na bránu parku jsme došli v půl jedenácté, ale bus čekal ještě asi hodinu cesty daleko, pže na cestě zůstal viset náklaďák s prasklou kardankou. Šli jsme po cestě a kolem nás neustále pobíhali děti, ty menší se neustále smály a nadšeně zdravily. Většinou si kopaly do míče což bylo smotané klubko z igelitových pytlíků. U autobusu jim Káča dala pexeso, které roztrhali a bylo po hře. Cesta autobusem na hlavní silnici byla samá díra. Sippi Falls byly úžasné, ale na dvohodinovou tůru k patě vodopádu za pět tisíc jsme neměli chuť. Zvláště když polovina teamu byla pod Salto Angel. Už jsme holt zmlsaní:) Vyfotili jsme si je z dálky a pokračovali  do Jinji. Po cestě jsme vysadili průvodce a nosiče, Míla je obdaroval reklamními hodinkami, ty byli pěkné a od nás dostali tričko.  Jestli je to potěšilo nebo ne nevíme, možná by chtěli spíše peníze, ale my jich také sebou nemáme moc na rozdávání. V Mbale jsme museli vyměnit a za Ush jsme nakoupili chleba s vodou. V Jinje jsme byli v půl páté a přímo jsme zamířili do vilovější čtvrti, kde sídlí kancelář s rafty. Hezká zahrada, bar, běloši, mastňácký hostel.  Platíme 95 USD za celodenní rafty s plnou penzí. Pak někomu vysvětlujte, že nemáte peníze na nosiče… Káča  a trošku i já máme rozporuplné pocity, je to strašně moc peněz, zvláště ve zdejším prostředí. Turista se ale asi vůči tomu musí trochu obrnit. V ceně je i kemp s výhledem na Nil, prostě paráda, za plotem je jiný svět, ale tady se baví mlaďoši  z US a UK a zítra budou v dalším kempu  o pár set kilometrů dál. Přepravují se velkými náklaďáky a takovýmto způsobem je možné projet celou Afriku od severu na jih nebo opačně.  Kupujeme pivko za dolar cca 2OOO uší a k večeři salát s kuřecím masem za 8000. Hezké zapadající slunce se mění na průtrž mračen.