Čert a Káča v Ugandě

9.10.2005 Malaka – Jinja

Skupina na Zanzibar se s námi  loučí a spěchá na trajekt směr Tanzanie, zatímco  my s Josephem jedeme znova do Kampaly. Zde ho zanecháváme v dopravní zácpě, která je tady vlastně neustále. Zavoláme pracovnicím organizace Adopce na dálku a domluvíme si schůzku v Lugali na čtrnáctou hodinu. Na výpadovce, směr Jinja, zastavujeme matatu a v půl druhé jsme na místě schůzky. S Janou a Luckou pak jedeme do jedné z kanceláří  Czech Adoption Charity, která je ve vesnici nad jezerem Viktoria, asi hodinu a půl autem z hlavní silnice po hliněnce. Odtuď je to ještě dvacet minut pěšky k chýši, kde bydlí Inaculata, adoptovaná Katkou a jejími spolupracovníky. Situace rodiny je opravdu bídná, jako mnoha ostatních. Jana s Luckou tady opravdu odvádějí obrovský kus práce a mají můj obdiv.  S rozporuplnými pocity odjíždíme a za tmy dorazíme do Jinja, kde se ubytujeme v hostelu rafťáků za 16000 Ush.Po Biliáru a konverzaci s majitelem cestovky na téma zavražděného turisty u Murchinson Falls, jež byl jejich klientem, jdeme spát. Kromě incidentu s britským turistou, který zaplnil přední stránky místních novin, zde byla ještě jedna událost, která pro změnu zaplnila  polovinu zadní stránky, návrat Pavla Nedvěda do reprezentace v baráži MS 2006.

Celý den trávíme v matatu. Nejdříve z Jinji do Busie na přechod za dvanáct tisíc, zde utratíme desettisíc za sárí a jdeme pěšky do Keni, kde se na nás hned vrhne hejno mataťáků. Přistup k turistům je tady hned agresivnější. Nakonec nás jeden dostane, ovšem byl férový, když se mu porouchalo později  matatu, zařídil nám přestup do jiného a to zdarma. V jeho matatu vidíme v akci tzv. volavky, což jsou ženy které sedí v matatu a na první pohled ho zaplní. Máte teda dojem, že za chvilku pojede. Ovšem poté co zaplatíte a přijdou i ostatní cestující, ženštiny odejdou a vy musíte ještě chviličku čekat.V devět večer jsme u pumpy v Nakuru, kde nastoupíme do posledního matatu směr Hells Gate. Cena nekřesťanská za pár kilometrů, 100 Ush. V Nissanu  se dáváme do řeči s místním  provozovatelem Wallaki kiosku, který nás ukecá a my se u něj ubytujeme za 350 Ksh v hliněné chýši, ovšem docela čisté, děravou moskytiérou a záchodem na dvorku, kde se při pohledu s čelovkou docela člověku zvedl žaludek, když viděl všechny červy pod sebou:) Celou noc nám štěká vedle ucha, v pravidelných intervalech, jejich pes Simba (lev).